S mohutným
rozšiřováním digitálních fotoaparátů se nabízí otázka, zda mají nějaké
praktické využití i v běžné zeměměřické praxi. Dle reakcí v mém
"zeměměřickém" okolí je digitální fotoaparát využíván hlavně k
fotografování dokumentů. Samozřejmě, že mimo to slouží většinou i jako běžný
fotoaparát v soukromí, případně i pro dokumentaci prací v terénu.
Pokusil jsem se tedy udělat přehled o možnostech
digitálních fotoaparátů v oblasti pořizování kopií dokumentů:
Myslím, že i laikovi je jasné, že digitální fotoaparát
nelze použít k přesnému kopírování. Na to má příliš nízkou rozlišovací
schopnost, také objektivy přeci jenom trochu zkreslují a hlavně „z ruky“ nelze
zajistit rovnoběžnost roviny dokumentu a snímací plochy aparátu (samozřejmě, že by
teoreticky šlo aplikovat postupy známé z leteckého snímkování, ale
prakticky… J). Jsou však
předlohy, kde nám stačí i „nepřesná kopie“, jakou jsou různé polní náčrty,
místopisy bodů a seznamy souřadnic.
V žádném případě tedy digitální fotoaparát
nemůže nahradit skener, na rozdíl od něj se však vejde do kapsy a pracuje na baterky.
Může tedy urychlit práce, kdy se použije jako „technický prostředek“ místo
ručního opisování nebo obkreslování…
Samozřejmě, že pro tyto účely není vhodný každý
digitální fotoaparát. Hlavním parametrem je jeho „rozlišení“, tedy z kolika
bodů (počítačovou terminologií „pixelů“) se skládá obrázek aparátem
pořízený. Například aparát s rozlišením 2 Mpix („mega pixely“) vytváří
fotografie s maximálním rozlišením 1600 x 1200 bodů. Pokud bychom tímto
fotoaparátem chtěli ofotografovat najednou celou stránku A4, jeden bod by reprezentoval
skoro 0.2 mm. To už by se ztrácely některé tenčí linie. Na adrese http://digineff.cz/jaknato/nosal/nosal12.html najedete
uvedené zkušenosti s požíváním 2Mpix fotoaparátu pro tyto účely
s návazností na možnosti automatického rozpoznávání písma. To by mohlo být
zajímavé při kopírování seznamů souřadnic (viz poznámka na konci článku).
Fotoaparát s rozlišením 4Mpix už pořizuje fotografie
přibližně o velikosti 2270 x 1700 bodů. V případě velikosti stránky A4 je
tedy odpovídající velikost bodu cca 0,13 mm. Z toho vyplývá, že právě
velikost A4 je maximální plochou, kterou lze takovým fotoaparátem ofotit.
V případě fotoaparátu s rozlišením 3Mpix se plocha úměrně zmenšuje.
Dnes se již prodávají i fotoaparáty s rozlišením
5Mpix, ale zvětšení maximální plochy je však už jen 20% a cena bývá také
vyšší tak o 20%, takže záleží jen ochotě investovat.
Fotoaparáty se 6Mpix a výše jsou zatím spíše
fotografická „profi oblast“ a cena je tomu úměrná, tedy hodně vysoká.
Například 6Mpix jednooká zrcadlovka „Canon 300D“ stojí okolo 40.000,- Kč
s DPH. Naproti tomu miniaturní 6Mpix kompakt Olympus C-60 stojí již jen 9.400,-
Kč s DPH. Základní cenový přehled je uveden v tabulce na konci článku.
Poznámky z praxe
Osvětlení předloh
S osvětlením předloh
to není až takový problém, téměř každý fotoaparát má vestavěný blesk, který
celkem postačí. Otázkou je použití blesku při téměř „špionážních“
akcích, kdy zablesknutí může upozornit na „špiona“. Tak tomu může být
například při pokusu o ofocení dokumentů na KÚ, které lze jinak zdarma opisovat.
(Lze v tomto případě opisování nahradit vlastním technickým prostředkem?
Nevím…).
Expozice
Některé fotoaparáty pak kopírování podporují přímo
svými expozičním režimy, které bývají nazvány WHITEBOARD (černé písmo na
bílém pozadí) a někdy i BLACKBOARD (bílé písmo na černém pozadí). Tyto režimy
mají však vliv pouze na expozici, protože při běžných expozičních režimech
vycházejí fotografie převážně bílých ploch šedivé.
Poznámka: Fotoaparát většinou dělá průměr
expozice z celé plochy a pokud je plocha
skoro celá bílá, je průměrem šedivá barva. Podobný je i problém při
fotografování na sněhu.
Pokud fotoaparát nemá tyto
speciální expoziční režimy, lze využít ruční korekce expozice směrem do
„mínusu“. Možnost této „ruční“ korekce však také nemají všechny
fotoaparáty. V takovém případě nezbývá než upravit obrázek až
v počítači.
Ukázka kopie ze 4Mpix fotoaparátu Olympus zkonvertovaného
do šedoškálového formátu JPG zde.
Ukázka kopie ze 4Mpix fotoaparátu Olympus zkonvertovaného
do černobílého formátu BMP zde.
Ostření
Většina fotoaparátů má
dnes automatické ostření. Ne vždy je však pro tento účel dostatečné osvětlení.
Pro tento účel se osvědčilo položit na fotografovanou předlohu kus průhledné
fólie s černým výrazným objektem, třeba silným křížem. Na tento objekt pak
fotoaparát zaostří spolehlivěji. Ruční ostření je pro tento účel u digitálních
fotoaparátů nepoužitelné.
Tisk
Tisk je již záležitostí
nějakého programu na PC. Hodně fotoaparátů má nějaký takový program již
v ceně, případně nejsou takové programy příliš drahé, tak 1000,- až 2500,-
Kč.
Možnosti
automatického rozpoznávání písma
Dle vlastních zkušeností jsem k této možnosti
poměrně skeptický, zvláště u seznamů souřadnic. I poměrně kvalitní tištěné
předlohy mají i po nasnímání na skeneru
určitou chybovost. Chyby v rozpoznání písma lze u běžného textu bez problémů
opravit při pouhém pročítání. U seznamů souřadnic by se však chyby musely
odstranit ručním porovnáním se snímkem, což je téměř stejně pracné jako
samotné ruční vkládání souřadnic přes klávesnici.
Základní nabídka
fotoaparátů v našem internetovém obchodě GEUSware:
Po vlastních dlouhodobých zkušenostech nabízíme
fotoaparáty Olympus jako optimální poměr výkon/cena:
